Historie

Stručně

Předchůdce dnešní vsi bylo staré slovanské okrouhlé sídliště na návrší nad soutokem dvou potoků, zmiňované již koncem 12. století. Dnes střed kdysi původní slovanské osady připomínají jen zbytky kamení rozházené po bývalé kostelní a hřbitovní plošině nad silnicí na Teplou. Historici se domnívají, že tuto osadu původně založila rodina nebo rodiny propuštěných otroků, kteří zde kolonizovali půdu předtím neobydlenou. Z  toho zřejmě vyplývá název vesnice. První skutečná historická zmínka o  Otročínu sahá přesně do roku 1233, kdy kaple svatého Michaela obklopená slovanským sídlištěm Otročínem a dalšími majetky přešly do rukou tepelského kláštera. V jeho majetku byla vesnice až do doby zrušení nevolnictví do konce 18. století, s vyjímkou období let 1530 až 1602, kdy byla obec na 72 let v zástavě pánů z Pluhu a Plavna. Protože na začátku 13. století se v tepelských potocích nalézalo zlato, povolal klášter německé rýžovníky a rozsadil je v krajině. Tak k původnímu malému slovanskému osídlení okrouhlicového typu časem přibyla novější, ale mnohem výstavnější a větší část vesnice řadového ulicového typu, jejíž střed tvořila rozlehlá náves. Otročín představoval vlastně nejvzdálenější kout jejich panství, proto nazvali novou ves Landeck – kout země. Od té doby se Otročín nazýval také Landek.

Články zveřejněné v tištěných otročínských Zpravodajích

• Trocha z historie Otročína
• Trocha z historie Otročína II.
• Trocha z historie Otročína III.
• Boží muka a památky kolem nás
• Z kroniky Měchova: Vodohospodářské družstvo
• Z kroniky Měchova: Jak se žilo v Měchově a na vsích v 19. století
• Z kroniky Měchova: Myslivost
• Michal Ludvík Antonín Rohrer: 300 let od smrti významného tisovského rodáka