Poseč

Ves Poseč (německy Poschitz) leží 2 km východně od Otročína při komunikaci směrem na Prachomety, v nadmořské výšce 650 m. Terén směrem na západ se snižuje, ostatními směry se zvyšuje. Na jihozápad odtud pramení Otročínský potok a obtéká severozápadně a západně obec.

Historický vývoj obce

České jméno Poseč souvisí svým původem se sekáním tj. kácením lesa (paseka - posiecz). Německé jméno je ekvivalentem fonetického překladu bez zřetele k významu.

První zmínka o obci pochází z roku 1490, kdy zde seděl Jan z Hracholusk a Poseči. Roku 1582 zde byl již jen poplužní dvůr, chráněný opevněným panským sídlem - tvrzí Filipa Širntyngára ze Širntyngu. Jeho nástupce Vavřinec prodal statek Poseč Voršile Hasištejnské z Kolovrat. V roce 1598 jej od ní koupila obec Útvina. Počátkem 17. století zde byla celní stanice, doložená roku 1600.

Po Bílé hoře byla podle Berní ruly obec Poseč statkem Antonína Steinbacha. Statek byl veden mezi statky rytířskými. Později byla obec připojena k panství toužimskému, jehož majitelem byl Ludvík Jiří, markrabě bádenský. K toužimskému panství patřila Poseč ještě v roce 1788. Roku 1847 však již patřila panství tepelskému. Po roce 1850 patřila Poseč k obci Brť, později se stala samostatnou. Okresem patřila vždy k Bečovu a s ním nejdříve do kraje Loketského, později k hejtmanství Karlovy Vary. Farou patřila Poseč k Otročínu.